Příběhy pacientů / Kousek z kuřáckého zápisku... - Jana, Brno
Kousek z kuřáckého zápisku... - Jana, Brno
1.10.2008
Protože jsem již delší dobu pacientem oddělení neurologie, postávala jsem jeden den před ordinací a čekala, až na mě přijde řada. Měla jsem v tom čekání neskutečnou chuť vyběhnout před kliniku a tam si zapálit cigaretu, jenomže bych se tím posunula na nějaké poslední místo a všechno by začalo úplně od začátku, což se mi samozřejmě nechtělo.Jako kuřačka jsem měla stejně docela praštěné nápady. Třeba vystoupit z tramvaje, skočit za keř, tam si nepozorovaně vykouřit onu tenkou lahůdku a pak si za pomoci žvýkačky pokračovat v cestě. Někdy mě přepadaly až zuřivé záchvaty, když jsem třeba pozdě večer našla krabičku od cigaret prázdnou a nikde nebylo otevřeno. To jsem pak byla schopná obíhat sousedy, kteří byli stejně postižení a slibovala a platila jim skoro modrým z nebe, jen abych si mohla zase v klidu plnit plíce kouřem. ...
Kousek z kuřáckého zápisku...
Protože jsem již delší dobu pacientem oddělení neurologie, postávala jsem jeden den před ordinací a čekala, až na mě přijde řada. Měla jsem v tom čekání neskutečnou chuť vyběhnout před kliniku a tam si zapálit cigaretu, jenomže bych se tím posunula na nějaké poslední místo a všechno by začalo úplně od začátku, což se mi samozřejmě nechtělo.Jako kuřačka jsem měla stejně docela praštěné nápady. Třeba vystoupit z tramvaje, skočit za keř, tam si
nepozorovaně vykouřit onu tenkou lahůdku a pak si za pomoci žvýkačky pokračovat v cestě. Někdy mě přepadaly až zuřivé záchvaty, když jsem třeba pozdě večer našla krabičku od cigaret prázdnou a nikde nebylo otevřeno. To jsem pak byla schopná obíhat sousedy, kteří byli stejně postižení a slibovala a platila jim skoro modrým z nebe, jen abych si mohla zase v klidu plnit plíce kouřem.
Ten den nebyl ničím zvláštní, snad možná plný očekávání, protože jsem se začátkem roku chystala na třetí operaci na ORL klinice a přišla se s lékařkou domluvit, jaké léky mi na polámanou páteř předepíše, abych přežila intenzivní desetidenní ležení v lůžkovém části. Operace jsem se bála docela hodně, protože jsem si dokázala živě představit obě předchozí, ale co jsem si snad nejvíce s nemocnicí a narkózou spojovala,byla právě ona závislost na nikotin, kterou mi nikdo na JIPCE a vlastně v celé nemocnici netoleroval. Těšila jsem se, že budu na pár dnů osvobozena od cigaret a že se třeba stane zázrak a já se konečně budu moci pustit do boje s tímto dokonalým zlozvykem. Slovo dokonalý je velice výstižné, protože kouření je srovnatelné s dokonalou závislostí na heroinu. To jen lidé si myslí, že to tak není a že heroin a jiné návykové látky jsou horší.
A tak se stalo, že jsem při svých pochodových myšlenkách v čekárně před ordinací neurologie uviděla na poličce Vaši "Brožurku proti kouření",která měla v úvodu láskyplné oslovením "Milý KUŘÁKU". Zprvu jsem si myslela, že jde zase o nějakou tu osvětu, spojenou se statistikami úmrtnosti a podobně. Snad z nudy jsem si tuto brožurku vzala do rukou a začala z ní točit úhlednou ruličku, kterou jsem pak zastrčila do kabelky. Jako by pro příště, pro strýčka Příhodu, pro cestu tramvají domů. Jenomže jak v čekárně houstl vzduch, lidí přibývalo a s každou další minutou narůstal stres, něco mě donutilo sáhnout pro stočenou brožurku, opřít se o zeď a začíst číst....
A já četla znovu a zas. V tramvaji, pak několikrát doma, u kamarádky,hledala na internetu a najednou jsem musela dát za pravdu všem, kteří se snaží kuřákům pomoci. Že si vlastně pěchují do plic a těla kouř a vůbec k ničemu to není. Že ne pro druhé, ale pro sebe by se měl člověk snažit přestat. Ne okolí, ale naše tělo nejvíce ocení, když se vymaníme z chapadel svých vlastních myšlenek. Ano, pro kuřáka je slast si zapálit a vyfukovat dým, tak jako držet v ruce štíhlou cigaretu a připadat si jako mistr světa, bohém, či co ještě. Jenomže tady "všechna pozitiva" končí a přichází tvrdá realita.
Zkoušela jsem se pomocí Oshové meditace "mazlit s cigaretou", zkoušela jsem si vychutnávat kouř, ale jediné, k čemu jsem dospěla, bylo kašlání a slzy v očích. A v tu chvilku mi bylo více než jasné, že mi kouření vlastně ani nechutná. Že kouřím pouze ze zvyku, takže se nemůžu ani divit, že se moje tělo začalo po mnoha letech s nikotinem samozřejmě bránit. S přibývajícím věkem začalo přibývat migrén, pleť začala stárnout víc, než by si zasloužila a to ani nemluvím o srdci a plicích, kterým se musím omluvit především a musím se pokusit jim ukázat, co je čistý vzduch a nezúžené cévy...
Vážení a milí, přestala jsem díky Vám kouřit, ale úplně jinak, než jsem kdy zkoušela. A i když vím, že pokušení je na každém rohu a já sama nejsem zdaleka za vodou, s díky bych všem, kdo mi nabídnou onu bílou a štíhlou krásku odpověděla, že sice děkuji, ale teď nechci, protože nemám chuť. A tak jako nemám chuť, jsem zároveň i vděčná za všechny tyto Vaše brožurky, kdy dáte kuřákům šanci a vlastně nic nezakazujete. Tam je totiž pravá cesta k uzdravení ze závislosti, aby chtěl dotyčný sám a na oplátku cítil změny, které se mu nabízejí den co den. Moc bych přála zažít tento pocit všem, kdo zatím váhají, a nebo těm, kdo se léčí z nějaké nemoci, kterou mu přineslo kouření.
Děkuji Vám za těch pár slov, která jsem mohla prostřednictvím kontaktu z brožurky odeslat a jako další díky přikládám fotografii, kde jsem se snažila zachytit světlo, které je všude kolem nás. Stačí se jen dívat...
s pozdravem
Jana
Brno